České filmy online

Klasika českého filmu

Obchod na korze recenze

Tento slavný film byl natočen roku 1965 pod záštitou režisérů Jana Kadára a Elmara Klose. O hudbu k filmu se postaral Zdeněk Liška. Děj filmu se odehrává v období druhé světové války v malém městě na území Slovenské republiky.

Hlavním hrdinou je stolař Tono Brtko, poctivý a slušný člověk, který přijme pod nátlakem své ženy a vysoce postaveného švagra arizační dekret na obchod stařičké paní Lautmannové. I když je tento obchod nevýnosný, Brtko v něm nadále zůstává a předstírá, že arizuje. Stará paní Lautmannová se o Tona stará jako o vlastního syna a Tono ji naoplátku pomáhá jak může. Jednoho dne však přijde situace, kdy všichni židé obdrží předvolání k transportu do koncetračního tábora.

Tono se zpočátku starou paní Lautmannovou snaží ukrýt, ale za chvíli ji přemlouvá, aby se sama přihlásila, že to tak bude lepší. Tento tlak okolních událostí za chvíli přivede Tona do hraničních životních situací. Děj filmu vychází ze stejnojmenné povídky Ladislava Grosmana. Ta je zpracována volně na motivy skutečné události. Tento snímek u nás byl na více jak dvacet let “zavřen do trezoru”.

Vložil České filmy drama, České filmy válečné | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Kladivo na čarodejnice recenze

Jedná se o jeden z nejznámějších filmů Otakara Vávry, který vznikl podle stejnojmenného románu Václava Kaplického a podle dochovaných soudních zápisů z čarodějnických procesů z let 1678-1695. Film byl natočen roku 1969 a o hudbu k filmu se postaral hudební skladatel Jiří Srnka. Děj nám přibližuje situaci ve městě Šumperk, kde se množí případy takzvaného čarodejnictví. Do města je proto povolán známý inkvizitor v důchodu, pan Boblig. Je povolán právě na jeden případ, který se týká žebračky. Pan Boblig zkonstruuje proces tak, že nakonec zaručuje doznání všech obžalovaných. Proti všem občanům se náhle vynořuje hrozba, která pod rouškou očišťování kraje od čarodějnic sleduje pouze vlastní obohacení a která neváhá pro tento cíl ničit všechny odpůrce a obětovat životy desítek nevinných lidí.

U filmu nečekejte žádný šťastný konec. Film je stavěn velice depresivně, je zde upáleno spoustu nevinných lidí, dokonce místní farář, který se postavil na stranu nevinných. Při čarodějnických procesech inkvizitor Boblig vycházel z knihy “Disguisitionum magicarum libri sex” španělského jezuity Martina Delriuse, vydané v roce 1599 v Lovani.

Vložil České filmy drama | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Vyšší princip recenze

Tento film spolu s Weissovým filmem Romeo, Julie a tma (1959) stál v naší kinematografii u zrodu toho, co se v literatuře charakterizuje jako druhá vlna válečné prózy. Vyšší princip byl natočen roku 1960 a má jej na svědomí režisér Jiří Krejčík. O hudbu k filmu se postaral Zdeněk Liška.

Zajímavostí k filmu je například to, že pro hlavní roli ušlechtilého představitele a statečného profesora, studenty přezdívaného “Vyšší princip”, původně Jiří Krejčík zvažoval o jméně Jindřich Plachta. Nakonec však z tohoto jména sešlo, poněvadž Jindřich Plachta byl v té době už několik let bohužel po smrti. Roli nakonec nabídl Františku Smolíkovi, který se svým velmi sugestivním herectvím v této roli nakonec proslavil.

Film také získal několik zajímavých ocenění. Například v Benátkách na MFF v roce 1960 získal František Smolík zvláštní medaili prezidenta soutěže nebo v Locarnu (Švýcarsko) v r. 1960 film získal Cenu Fipresci – stříbrná plachta pro Janu Brejchovou.

V poslední scéně, kde František Smolík pronese větu “Vražda na tyranovi není zločinem”, byla během natáčení puštena československá hymna Kde domov můj, aby herci – studenti měli slzy v očích, což se povedlo napoprvé.

Vložil České filmy drama, České filmy válečné | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Spalovač mrtvol recenze

Tato slavná filmová adaptace psychologického hororu byla natočena roku 1968 filmovým režisérem Jurajem Herzem. O hudbu k filmu se postaral hudební skladatel Zdeněk Liška.

Příběh se odehrává ve třicátých létech, přičemž hlavním hrdinou je pan Karel Kopfrkingl, který pracuje jako zaměstnanec pražského krematoria. Zároveň je také vzorným otcem rodiny, který důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Žijí však v tíživém období a velice napjaté době, která všem nahání strach. V měšťáckém stereotypu žijící Kopfrkingl začně spolupracovat s nacistickými okupanty a s obludnou samozřejmostí se zbavuje všeho nebezpečného, včetně lidí, ve svém okolí.

Situace se nakonec dostane až do takových mezí, že se pan Kofrkingl začně zbavovat i členů své rodiny. Tento film na mezinárodním filmovém festivalu v Sitges v Katalánsku v roce 1972 získal ocenění za hlavní roli Rudolf Hrušinský a za kameru Stanislav Milota.

Scény v krematoriu se natáčely v Pardubicích, pražských Holešovicích a v urnovém háji v Plzni. Točilo se v srpnu a zápach ve zmíněných prostorách často donutil štáb dokončit práci ještě před stanovenou dobou.

Vložil České filmy drama, České filmy válečné | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Na samotě u lesa recenze

Tento dnes již zlidovělými hláškami nabytý film byl natočen roku 1976. Na svědomí jej má režisér Jiří Menzel. O hudbu k filmu se postaral hudební skladatel Jiří Šust.

Hlavními postavami filmu jsou manželé Oldřich a Věra Lavičkovi, kteří se svými dětmi Petříkem a Zuzankou odjíždějí do Loukova na chalupu svého známého, inženýra Radima Zvona. Chtějí se zde totiž porozhlédnout po nějaké chalupě a doufají, že jim kamarád Zvon pomůže. Nakonec se rozhodnou pro koupi malebného domečku dědy Komárka, který jim zatím pronajmé jednu místnost. Lavičkovi se tedy rozhodnou strávit na chatě dovolenou. Věrka a Oldřich však mají na chatu a na pobyt na venkově zcela jiný názor. Zatímco Oldřich považuje pobyt na venkově za nejen zdraví prospěšný a děti se spřátelí s dobrosrdečným dědou Komárkem, Věra je stále více a více rozčilenější.

Vadí jí spousta věcí a tak stále důrazněji naléhá na manžela, aby s dědou, který jí zcela zjevně překáží, promluvil o prodeji. Proto vymyslí Olda takový malý plán. Na víkend pozve svého kamaráda lékaře Houdka, aby nenápadně zjistil, jak na tom vlastně děda Komárek je. Ten však zjistí, že děda je zcela zdravý a nejspíše tady ještě nějakou dobu pobude.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Marečku, podejte mi pero recenze

Kultovní film Marečku, podejte mi pero, vznikl roku 1976 pod režisérským vedením Oldřicha Lipského. O hudební doprovod k filmu se postaral Svatopluk Havelka. Celý děj filmu se točí kolem mistra v továrně na zemědělské stroje, Jiřího Kroupy.

Kroupa by mohl v práci povýšit, musel by však vystudovat večerní průmyslovku. Pan Kroupa se tomu vehementně brání, nakonec však podlehne naléhání členů dílenského výboru a na školu se dá zapsat. Stejný vzdělávací ústav navštěvuje i jeho syn, přes den dokonce sedává v téže lavici. Náhle se ukazuje, že tatínek má mnohem horší prospěch než jeho ratolest. Dokáže si nakonec pan Kroupa napravit reputaci a obstát před rodinou, spolužáky a kolegy? S filmem se také pojí hodně zajímavostí.

Například 8. září 2002 byla neexistující postavě Hliníkovi v Humpolci slavnostně odhalena pamětní deska, na které stojí nápis “Svému nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi vděční spoluobčané.” Řada postav, hlavně studentů, jsou skutečné postavy. Třeba Mareček, či žák co musí při přemýšlení chodit. Stejně tak řada replik je použita ze vzpomínek, když autoři ještě učili. Snímek získal v roce 1976 dokonce hlavní cenu na Filmovém festivalu pracujících.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Bota jménem Melichar recenze

Rodinná komedie Bota jménem Melichar byla natočena roku 1983 pod vedením režiséra Zdeňka Trošky. Zajímavostí je, že Bota jménem Melichar byl celovečerním debutem Zdeňka Trošky. Ten se práce na něm ujal poté, co pět režisérů před ním scénář odmítlo realizovat s připomínkou, že příběh je pouze o dětech a o tom se tradovalo, že filmař má tři nepřátele – děti, zvířata a sníh.

Zdeněk Troška tehdy jako pomocný režisér dokončil práci na filmu Krakonoš a lyžníci, který obsahoval všechny tři nepřátelské elementy a i když se zpočátku rovněž zdráhal, nakonec nabídku na natočení přijal. Film nám ukazuje mozaiku více či méně úsměvných příhod, které prožívají žáci i učitelé jedné pražské školy.

Jedná se například o prvňáčka Honzíka, který má plán, jak s pomocí pětek na vysvědčení propadnout zpět do školky nebo jeho starší sestra Jolanka, které se líbí vtipem sršící spolužák Radim a neúmyslně se stane podezřelou z krádeže luxusních bot a tak dále. Film byl velice úspěšný nejen u nás, ale dokonce i ve světě, neboť získal celkem 19 ocenění, doma i ve světě.

Zajímavostí také je, že natáčení probíhalo v průběhu října až prosince roku 1982 za plného školního provozu. Mezi protagonisty bylo mnoho žáků i učitelů pražské ZŠ Bítovská, kde natáčení probíhalo.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Slunce, seno, jahody recenze

Tato již klasická část hoštické trilogie byla natočena roku 1983 pod režisérskou taktovkou Zdeňka Trošky. O hudbu k filmu se postaral hudební skladatel Karel Vágner.

Příběh začíná v okamžiku, kdy se do jihočeské vísky Hoštice přichází student vysoké zemědělské školy Šimon Plánička. Nastoupí zde v místním JZD na brigádu, přičemž chce zkusit prověřit v praxi svůj experiment na téma “dojivost krav v závislosti na kultuře prostředí.” Vedení místního JZD však nechce o podobném experimentu nic slyšet a samozřejmě jej zamítne. Vše však změní, když se po vesnici rozkřikne, že je Šimon synem předsedy krajské zemědělské správy, také se totiž jmenuje Plánička. Dcera paní Škopkové, Blažena,u níž je Šimon ubytován, dostane za úkol vypátrat, jak se věci skutečně mají.

Toto všechno ale komplikuje žárlivost jejího přítele Vency. Zdeněk Troška při psaní scénáře vycházel ze svého dětství jak on ho zažil na vesnici. Takže jeho maminka, když si přečetla scénář, sundala brýle a řekla: “No, taky jsi tam o nás všechno psát nemusel.” Veronice Kánské, která ztvárnila Blaženu, bylo během natáčení jen šestnáct let. Představitelce její sokyně Miluny – Petře Pyšové – dokonce ještě o rok míň.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář

O statečném kováři recenze

Tato v dnešní době již klasická pohádka O statečném kováři vznikla roku 1983 a na svědomí ji má režisér Petr Švéda. Hlavním hrdinou filmu je silný a odvážný mladý kovář s dobrým srdcem. Jeho jméno je Mikeš a stejně jako jeho otec před lety, se i jemu zatouží vydat do světa na zkušenou. Na cestě se spřátelí s dalšími dvěma mladými siláky, mlynářským pomocníkem Matějem a pacholkem Ondrou. Cestou se také dozvědí o třech krásných princeznách, které zmizeli neznámo kam. Mikeš přesvědčí své dva líné kamarády, aby se ztracené královské dcery vydali hledat. Po dlouhých cestách plných překážek nakonec zjistí, že princezny unesl do podzemí zlý Černý král. Když se Mikešovi podaří přelstít ohyzdnou babici, a výměnou za její utržený vous získat její služby, podaří se jim osvobodit dvě ze tří princezen.

Záchrana poslední, třetí princezny, však bude mnohem obtížnější. Tento film se natáčel na jižní Moravě, přičemž domov kováře Mikeše a některé další scény se natáčely ve strážnickém skanzenu. Větrný mlýn, který roztáčel Jiří Knot jako Matěj se nachází na kopci nad obcí Kuželov u Strážnice. Tajemný hrádek, ve kterém měla být loupežnická chasa se jmenuje Sirotčí hrádek a najdeme ho nad obcí Klentnice u Mikulova.

Vložil České pohádky | Štítek , , , , | Zanechat komentář

O princezně Jasněnce a létajícím ševci recenze

V dnešní době již klasická pohádka O princezně Jasněnce a létajícím ševci vznikla roku 1987 pod vedením režiséra Zdeňka Trošky.

Pohádka nám vyzobrazuje příběh mladého ševce Jíry, který si vyrobil z jemné kůže křídla, s jejichž pomocí vysvobodil z věže královského hradu princeznu Jasněnku, kam ji zavřel její otec v marné snaze zabránit věštbě zlé čarodějnice, a posléze ji vymanil i z moci samotné čarodějnice a její dcery Černavy. K filmu se váže také několik zajímavostí. Jírovy křídla byly vyrobeny podle skutečného nákresu, který vytvořil koncem 15. století všestranný renesanční člověk Leonardo da Vinci. V roce 1987 získala pohádka první cenu na Mezinárodním filmovém festivale v Chicagu a o rok později zvítězila na Eurofestivalu v Bruselu.

Záběry, kdy Jíra létá, se natáčely ve studiu, v exteriérech za použití jeřábu s kaskadérem. Byla použita i loutka Jíry o velikosti 40 cm. Mnoho scén pochází z barrandovských ateliérů a exteriéry se natáčely mj. na hradě Bouzov a zřícenině hradu Frýdštejn u Malé Skály. Michaela Kuklová utrpěla při natáčení několik menších úrazů.

Yveta Blanarovičová (čarodějnice) např. kopla do lebky a ta trefila Michaelu bolestivě do hlavy. Od Heleny Růžičkové měla zase modřiny v obličeji a dokonce rozseknutou pusu, když jí mlátila střevícem.

Vložil České pohádky | Štítek , , , | Zanechat komentář