Klasika českého filmu

Archív kategorií: České filmy komedie

Rozmarné léto recenze

Tato poetická komedie byla natočena roku 1967 pod režisérským vedením Jiřího Menzela. O hudební doprovod k filmu se postaral skladatel Jiří Šust. Film se odehrává v poněkud zpustlých lázních na břehu řeky Olše, kde se denně setkávají tři postarší pánové.

Jsou jimi majitel lázní Antonín Důra, sečtělý abbé Roch a major ve výslužbě Hugo. Do těchto rolí byli obsazeni zkušení herci, tedy Rudolf Hrušinský, Vlastimil Brodský a František Řehák. Počasí u řeky Olše je nestále, většinou však poprchá, a tak má pan Doura po většinu času nouzi o zákazníky. Většinu času tudíž tráví v rozmluvách a drobných půtkách se svými přáteli. Žádná z hádek s přáteli však není nikdy tak vážná, že by ji nespravila sklenda vína nebo pár utopenců s cibulí.

Rozruch do tohoto pomalého a nudného života však přinese potulný kouzelník Arnoštek a především jeho půvabná schovanka Anna, kterou ztvánila Jana Preissová. Anna hned první večer, po prvním vystoupení, okamžitě okouzlí každého ze tří “filozofů.” Ti se o ni samozřejmě začnou posléze ucházet. Režisér Menzel vzpomíná, že za vrchol svého režijního umění považuje, že dostal do vody pana Brodského, který se vody bál, a pana Hrušinského, který se vody štítil.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Ostře sledované vlaky recenze

Toto komediální drama bylo natočeno roku 1966 pod režisérskou taktovkou Jiřího Menzela. O hudbu k filmu se postaral hudební skladatel Jiří Šust. Film byl natočen podle stejnojmenné novely od Bohumila Hrabala.

Děj filmu je zasazen do období druhé světové války, tedy do doby, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Děj se točí kolem mladičkého eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství. Menzel byl až čtvrtým osloveným k adaptaci Hrabalovi povídky. Před ním byla látka nabídnuta třem zkušeným režisérům, kteří odmítli. Ve filmařských kuloárech se dodnes spekuluje, o které pány režiséry šlo.

Přes popularitu, kterou role výpravčího Hubičky Somrovi přinesla, mu paradoxně na čas zchladila vztahy s otcem, který s ním na čas přestal mluvit. Celý život totiž pracoval u dráhy a tak postavu svůdníka Hubičky bral jako urážku počestnosti železničářů. Obvzláště se mu nezamlouvala závěrečná razítkovací scéna.

Vlastimil Brodský byl Menzelem schválně obsazen proti typu do role kolaboranta, jelikož jak tvrdil “darabák hrající darebáka není zajímavý”. Právě Brodského znal jako člověka mírného, dobrého a hodného. Tedy ideálního pro tuto roli.

Vložil České filmy drama, České filmy komedie, České filmy válečné | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Limonádový Joe aneb Koňská opera recenze

Tento slavný hudební wester vznikl roku 1964 a má jej na svědomí režisér Oldřich Lipský. O hudbu k filmu se postarali skladatelé Jan Rychlík a Vlastimil Hála. Jedná se o jednu z nejslavnějších a nejoblíbenějších českých filmových komedií, kde správní muži pijí pouze kolalokovu lihuprostou limonádu a zákon má podobu pistolníka, vybaveného přesnou muškou, zářivým úsměvem a lahodným tenorem.

Film získal Stříbrnou mušli na XII. mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu v roce 1964. Ve rvačkách se komparzisté doopravdy prali, zahraniční kritici poté chválili, jaké máme věrohodné “kaskadéry”. Socialističtí kritici film zatracovali, ale většina diváků byla unešená.

Dokonce i za hranicemi, kde Limonádník získal Stříbrnou mušli na XII. mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu a zaujal hvězdu amerického westernu, herce Henryho Fondu , který se prý královsky pobavil. Postavu Limonádového Joe měl původně ztvárnit Jiří Kodet, avšak Lipský zašel do Hudebního divadla Karlín a spatřil zde Karla Fialu.

Paradoxní bylo, že na něj upozornila Kodetova matka, herečka Jiřina Steimarová. Maketa dřevěného filmového městečka byla postavena na louce za barrandovskými ateliéry, z úsporných důvodů byly postaveny pouze čelní stěny domů.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Na samotě u lesa recenze

Tento dnes již zlidovělými hláškami nabytý film byl natočen roku 1976. Na svědomí jej má režisér Jiří Menzel. O hudbu k filmu se postaral hudební skladatel Jiří Šust.

Hlavními postavami filmu jsou manželé Oldřich a Věra Lavičkovi, kteří se svými dětmi Petříkem a Zuzankou odjíždějí do Loukova na chalupu svého známého, inženýra Radima Zvona. Chtějí se zde totiž porozhlédnout po nějaké chalupě a doufají, že jim kamarád Zvon pomůže. Nakonec se rozhodnou pro koupi malebného domečku dědy Komárka, který jim zatím pronajmé jednu místnost. Lavičkovi se tedy rozhodnou strávit na chatě dovolenou. Věrka a Oldřich však mají na chatu a na pobyt na venkově zcela jiný názor. Zatímco Oldřich považuje pobyt na venkově za nejen zdraví prospěšný a děti se spřátelí s dobrosrdečným dědou Komárkem, Věra je stále více a více rozčilenější.

Vadí jí spousta věcí a tak stále důrazněji naléhá na manžela, aby s dědou, který jí zcela zjevně překáží, promluvil o prodeji. Proto vymyslí Olda takový malý plán. Na víkend pozve svého kamaráda lékaře Houdka, aby nenápadně zjistil, jak na tom vlastně děda Komárek je. Ten však zjistí, že děda je zcela zdravý a nejspíše tady ještě nějakou dobu pobude.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Marečku, podejte mi pero recenze

Kultovní film Marečku, podejte mi pero, vznikl roku 1976 pod režisérským vedením Oldřicha Lipského. O hudební doprovod k filmu se postaral Svatopluk Havelka. Celý děj filmu se točí kolem mistra v továrně na zemědělské stroje, Jiřího Kroupy.

Kroupa by mohl v práci povýšit, musel by však vystudovat večerní průmyslovku. Pan Kroupa se tomu vehementně brání, nakonec však podlehne naléhání členů dílenského výboru a na školu se dá zapsat. Stejný vzdělávací ústav navštěvuje i jeho syn, přes den dokonce sedává v téže lavici. Náhle se ukazuje, že tatínek má mnohem horší prospěch než jeho ratolest. Dokáže si nakonec pan Kroupa napravit reputaci a obstát před rodinou, spolužáky a kolegy? S filmem se také pojí hodně zajímavostí.

Například 8. září 2002 byla neexistující postavě Hliníkovi v Humpolci slavnostně odhalena pamětní deska, na které stojí nápis “Svému nejslavnějšímu přistěhovalci Hliníkovi vděční spoluobčané.” Řada postav, hlavně studentů, jsou skutečné postavy. Třeba Mareček, či žák co musí při přemýšlení chodit. Stejně tak řada replik je použita ze vzpomínek, když autoři ještě učili. Snímek získal v roce 1976 dokonce hlavní cenu na Filmovém festivalu pracujících.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Bota jménem Melichar recenze

Rodinná komedie Bota jménem Melichar byla natočena roku 1983 pod vedením režiséra Zdeňka Trošky. Zajímavostí je, že Bota jménem Melichar byl celovečerním debutem Zdeňka Trošky. Ten se práce na něm ujal poté, co pět režisérů před ním scénář odmítlo realizovat s připomínkou, že příběh je pouze o dětech a o tom se tradovalo, že filmař má tři nepřátele – děti, zvířata a sníh.

Zdeněk Troška tehdy jako pomocný režisér dokončil práci na filmu Krakonoš a lyžníci, který obsahoval všechny tři nepřátelské elementy a i když se zpočátku rovněž zdráhal, nakonec nabídku na natočení přijal. Film nám ukazuje mozaiku více či méně úsměvných příhod, které prožívají žáci i učitelé jedné pražské školy.

Jedná se například o prvňáčka Honzíka, který má plán, jak s pomocí pětek na vysvědčení propadnout zpět do školky nebo jeho starší sestra Jolanka, které se líbí vtipem sršící spolužák Radim a neúmyslně se stane podezřelou z krádeže luxusních bot a tak dále. Film byl velice úspěšný nejen u nás, ale dokonce i ve světě, neboť získal celkem 19 ocenění, doma i ve světě.

Zajímavostí také je, že natáčení probíhalo v průběhu října až prosince roku 1982 za plného školního provozu. Mezi protagonisty bylo mnoho žáků i učitelů pražské ZŠ Bítovská, kde natáčení probíhalo.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Slunce, seno, jahody recenze

Tato již klasická část hoštické trilogie byla natočena roku 1983 pod režisérskou taktovkou Zdeňka Trošky. O hudbu k filmu se postaral hudební skladatel Karel Vágner.

Příběh začíná v okamžiku, kdy se do jihočeské vísky Hoštice přichází student vysoké zemědělské školy Šimon Plánička. Nastoupí zde v místním JZD na brigádu, přičemž chce zkusit prověřit v praxi svůj experiment na téma “dojivost krav v závislosti na kultuře prostředí.” Vedení místního JZD však nechce o podobném experimentu nic slyšet a samozřejmě jej zamítne. Vše však změní, když se po vesnici rozkřikne, že je Šimon synem předsedy krajské zemědělské správy, také se totiž jmenuje Plánička. Dcera paní Škopkové, Blažena,u níž je Šimon ubytován, dostane za úkol vypátrat, jak se věci skutečně mají.

Toto všechno ale komplikuje žárlivost jejího přítele Vency. Zdeněk Troška při psaní scénáře vycházel ze svého dětství jak on ho zažil na vesnici. Takže jeho maminka, když si přečetla scénář, sundala brýle a řekla: “No, taky jsi tam o nás všechno psát nemusel.” Veronice Kánské, která ztvárnila Blaženu, bylo během natáčení jen šestnáct let. Představitelce její sokyně Miluny – Petře Pyšové – dokonce ještě o rok míň.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Sněženky a machři recenze

Úsměvná komedie z roku 1982 vznikla pod režisérskou taktovkou Karla Smyczka. V hlavních rolích se nám představí toho času ještě náctiletí Jan Antonín Duchoslav, Václav Kopta a Michal Suchánek. Příběh začíná odjezdem studentů druhého ročníku gymnázia na povinný lyžařský výcvik pod vedením horského učitelského sboru, který se skládá z zkušené profesorky Boženky, iluzemi naplněné čerstvé absolventky pedagogické fakulty Hanky a přísného profesora Kardy, který s sebou vzal také svou dceru Mariku. Film nám ukazuje v humorném tónu příjezd a zabydlení studentů na horské chatě, nové a nečekané vztahy mezi studenty a jejich pedagogy a spoustu dalších úsměvných věcí. Jak už to tak na výletech se školou bývá, studentům se stanovený program večerek a povinných věcí nelíbí.

Proto začínají připravovat drobné vzpoury a bavit se podle svého. Zajímavě skončí například párty ve sklepě, kdy jim místní kotelník nakoupí zásoby alkoholu, přičemž student Karel se tak opije, že dokonce omdlí. Zajímavostí také je, že celé natáčení málem ztroskotalo poté, co štáb nemohl v zimní sezoně sehnat ubytování pro osmdesát osob.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Vrchní, prchni! recenze

Klasická česká komedie Vrchní, prchni! byla natočena roku 1980 pod režisérskou taktovkou Ladislava Smoljaka. Hudební doprovod si vzal na starosti Jaroslav Uhlíř, který pro tento film složil již notoricky známou písničku Severní vítr.

Hlavním hrdinou filmu je vyučený knihkupec Dalibor Vrána, který však má jednu ne až tak užitečnou vlastnost pro život. Líbí se ženám, a ty se zase líbí jemu. A protože je Dalibor mužem činu, značnou část jeho poctivě nabytého výdělku z knihupectví jsou věnovány na alimenty svým ženám. Rozhodně se proto svou poměrně svízelnou situaci řešit docela zajímavým způsobem. Dalibor totiž využije toho, že si jej lidé často v restauracích a hospodách pletou s číšníkem. A tak je Dalibor začně poctivě v nepřítomnosti jiných vrchních inkasovat.

Netrvá to dlouho a Dalibor se stane samozvaným fantomem všech pražškých hospod a restaurací. Za chvíli se však nespokojí pouze s Prahou a začně za “výdělkem” cestovat i mimo Prahu, například na horské chaty. Doma svou živnost kryje historkami o tom, že si přivydělává jako houslista po restauracích.

V Karlových Varech se mu dokonce podaří zorganizovat honičku číšníků sám na sebe. Jenže jak se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář

Vesničko má středisková recenze

V dnešní době již kultovní film vznikl roku 1985 a má jej na svědomí režisér Jiří Menzel. O hudbu k filmu se postaral skladatel Jiří Šust. Ve vesničce se můžete setkat se spoustou zajímavých charatkerů.

Narazíte zde například na svérázného a za každých okolností okouzlujícího doktora Skružného, dále na řidiče družstevního náklaďáku Pávka a jeho závozníka, mentálně zaostalého Otíka, ke kterému se Pávek chová s jako k vlastnímu, i když mu Otík ve své prostotě a jednoduchosti připravuje jeden malér za druhým. Dále například narazíte na hrubiána Turka, jeho krásnou ženu Janu a jejího milence zootechnika Kašpara, akadaemického malíře Rybu a řadu dalších svérázných postaviček obývajících střediskovou obec Křečovice.

Osudy všech těchto postav se ve filmu proplétají v řadě komických i poněkud hořkých epizod obalujících hlavní motiv Pávka, který sice po řadě nehod odmítne jezdit s mentálně zaostalým Otíkem, ale pak přece jen nedokáže stát stranou.

To když pražák Rumlena zosnuje plán jak se zbavit Otíka Rákosníka z toho důvodu, že ředitel podniku v němž Rumlena zastává funkci náměstka, projeví zájem o koupi Otíkovy chalupy po rodičích. Otík má být tedy poslán pracovat do Prahy. To však Pávek nadovolí a plán překazí.

Vložil České filmy komedie | Štítek , , , , | Zanechat komentář